Hledat

Menu

Novinky

Kontakt

zoufalci@hlincovka.cz

Kde ještě jsme

(klikni na ikonu)

Počet návštěv

TOPlist

Předpověď počasí

Zoufalci od B do Ž

Texty písniček

Forbes

Battle

Jseš blázen, říkával mi dobrej kámoš,

pak pouštěl spojku, prudce sešláp' plyn.

Já díval jsem se za ním dlouhou chvíli

v battlu, z kterýho je cejtit dým.

 

Lístky poslal snad z celýho světa –

Balaton, Berlín, Balkán a taky Krym.

Já chodil zatím spávat na kořání

v battlu, z kterýho je cejtit dým.

 

A holku měl jak hvězdu z filmu krásnou,

zlákala ho kdysi kouzlem svým.

Já nechal jsem si někdy o ní zdávat

v battlu, z kterýho je cejtit dým.

 

Ref.:    Já po svejch šlapal cestou svou

            A nechyběly mi ulice se svojí špínou.

            Ty nechával jsem lidem, co do očí si lžou.

            Mě stačilo jen courat přírodou.

 

Zkrátka měl prej celej život štěstí,

vídal jsem se potom málo s ním.

Vždyť tam, kde on byl, já neměl co dělat

v battlu, z kterýho je cejtit dým.

 

Ref.:    Já po svejch…

 

Pak jednou v mlze rychlost špatně odhad,

zmizela kráska, velkých přátel tým

a já chodím občas něco zahrát

v battlu, z kterýho je cejtit dým.

 

Ref.2:  Zas půjdem spolu cestou svou

            a nechybí nám tu ulice se svojí špínou,

            ty necháváme lidem, co do očí si lžou,

            nám stačí jen tak courat přírodou.

 

Jimmi Dean, Roy Acuff/Averell

Big John

(Big Bad John)

FG

F        G   

Celé město je dnes jako v černých snech,

F           G

všude ticho, slyšíš jenom větru dech.

F               G            

Pastevci z hor přinesli zprávu zlou

F      G                                              F     G

stál prý za skálou prokletou – Big John.

To samotný jméno už je strach,

kterýmu smrt kráčí vždy v patách.

Jeden člověk ve městě dobře ví,

že ho dnes večer odpraví – Big John.

        Emi           C    D

Big John, Big John,

                G

Big Bad John

F      G

Big John.

 

I on byl dřív člověk, tak jak má být,

uměl se prát, zlobit, smát a pít

a měl též farmu tak jako sen

už léta jsou snad z ní trosky jen a hrob.

Tři muži se tam jednou zjevili,

ženu a děti krutě mu zabili.

Ta vzpomínka mu nikdy spát nedá

a tak s pistolí v ruce vrahy jen hledá Big John.

Big John, Big John,

Big Bad John

Big John.

 

Noc, ta jeho druhá nevěsta,

skryla jeho příchod do města.

Ten den byla noc temná jako tůň,

však najisto a přesně šel jeho kůň tou tmou.

Ještě za sebou neměl cesty půl,

když tu náhle ucítil v očích sůl

a v prsou kus chladné oceli,

dnes pozdě sáhnul pro pistoli Big Johns.

Big John, Big John,

Big Bad John

Big John.

 

V tom měsíc osvítil krajinu

a šerif pomalu vyšel ze stínu.

John vzkřikl: „Jak tys to mohl být?

Ty přece máš jen spravedlnost ctít, řek‘ John.

„Ano spíš opak byla má povinnost,

však celá země tě už má dost.

Možná, že k tobě jsem se špatně zachoval,

však umřít má, koho si národ přál, to je Big John.

Big John, Big John,

Big Bad John

Big John.

 

Pak šerif sklonil j Johnovi tvář.

„Pohleď, vždyť já jsem ten, koho hledáš!“

Ta slova ovšem neslyšel už

ten, ze všech, co znám, největší, největší muž – Big John.

Big John, Big John,

Big Bad John

Big John.

 

Forbes

Cesta z roku 1849

1. Já vám teď chlapi povídám,

Když plnou hubu prachu mám.

Už se mi nechce ani klít,

Pojďte na chvíli zastavit.

 

Ref.:    Už vlečeme se dvacet dní

            a každej z nás jen chvilku sní,

            že najde novej domov snad

            tam v dálce, kam šlo slunce spát.

 

2. Já na východě karty hrál

a většinou jsem prohrával,

když prohrál jsem svůj starej dům,

tak dal jsem sbohem sousedům.

 

Ref.:    Už vlečeme se šestnáct dní…

 

3. To já zas pořád utíkám,

už z toho špatný nervy mám,

zlá ženská to je děsnej pech

ta moje mi furt bere dech.

 

Ref.: Už vlečeme se patnáct dní…

 

4. To já zas doma trochu pil,

ve všech knajpách jsem štamgast byl.

Když už jsem tam moc dluhů měl,

tak jsem s váma na Západ jel.

 

Ref.:    Už vlečeme se čtrnáct dní…

 

5. Tak vidím, až kam jsem spad‘,

když jel jsem s váma na Západ,

ale musel bych vám moc lhát,

že tady s váma nejsem rád.

 

Ref.2:  Kdo jednou dal se větrem hnát

            a táhnul s partou na Západ,

            ten nemůže se zastavit

            a musí dál za sluncem jít.

 

Forbes

Cizinec

F                  Dmi      Gmi          Ami

Jen čerstvýho koně a trochu jídla chtěl

     Bb          Gmi    F            Bb   F    

cizinec, co k horám zrak svůj obracel.

Tou dobou zimní bouře tu vládly krajinou,

jen blázni chtějí do hor a všichni zahynou.

 

Říkal, že se vyzná a vystačí si sám,

ale z nás už každej věděl, že nevrátí se k nám.

Pak z koně ještě křiknul: „Můj návrat zapijem!“

Jeho stopy skryla bouře, zpívala mu rekviem.

Za pár dní se kůň vrátil, šílenej se chvěl.

Jak by sám ďábel ho sedlal a do pekla s ním jel.

 

Pak přišlo nové jaro, teplej vítr sníh z hor svál.

S tím jarem přišel ten, koho nikdo nečekal.

Stál na konci vesnice a vesele se smál,

pak večer nechal všem nalejt a se zlatem si hrál.

 

Ráno zmizel v pláních, tam co slunce vychází,

pak našli jeho tělo, kde poušť v hory přechází.

Nikdo neví, proč směr změnil, nechal se splést krajinou.

Jen blázni chtějí do hor a všichni zahynou.

 

Merle Haggard/Forbes

Čas

(Silver Wings)

             E

Sněžnej prach změnil barvu plání

           F#mi                 H

Přiletěl na křídlech stříbrných.

                   E      

Každej z vás zná touhu dětských přání,

              F#mi H              E     

jenže jak dřív ji přiznat neumí.

        F#mi            H

Svou touhu každej zná,

    E       Eo7 E  

přiznat ji neumí

   F#

radši ji ukrývá

                     H

a v duchu o ní sní.

 

          E

Čas je hrob těchhle velkých přání,

odlétá na křídlech stříbrných.

Trochu stříbra nechá ve vašich skráních,

vrací se tam, kde vládne dětskej smích.

 

Život je dar, co dostal každej z lidí.

První a poslední, co čas mu dal.

Jedni ho vrací pořád stejně chudí,

ač měli auta, vily a bůh ví, co dál.

 

Jen pár z nás má poklady králů,

i když chodí světem po svejch.

Jen pár z nás, co máme prázdný kapsy

a trochu kamarádů a dálek cejch.

 

Johny Horton/Forbes

Černý auto

(Comanche)

Černou tmou jezdím s náklaďákem svým,

černej je i příběh a jen já o něm vím.

Černý moje svědomí mi nedá spát.

Černou barvu má mý auto už napořád.

 

Dřív bylo červený a já uměl se smát.

Chtěl jsem bejt tvrdej chlapec, co neumí se bát.

Já pomalu jezdit jsem neuměl,

že červená je krev, já nevěděl.

 

Ref.:    Jen pár světel v dálce a z cigaret dým

            a vochraptělej tranďák vyřvával a já s ním.

            Pár holek hezkých já všude měl

            a k jedný z nich tý noci já autem jsem jel.

 

Ta cesta byla jiná, než kudy já jet měl,

o pár kiláků delší a já je dohnat chtěl.

V tom špinavým ránu, když jsem pak od ní jel,

já držel pedál plynu dýl, než jsem měl.

 

Pak přišla zatáčka, co dobře jsem znal,

snad proto jsem si věřil a jak blázen se hnal

a potom bylo pozdě, já namoh dělat nic,

to děvče v bílých šatech zmizelo jak sen, nic víc.

 

Slyšel jsem slabej náraz a vyběhnul jsem ven

a klečel jsem tam nad ní a to už nebyl sen.

Já rychle zmizel a hnal svý auto dál,

však krev na bílých šatech, jsem vidět nepřestal.

 

Černou tmou jezdím s náklaďákem svým,

černej je i příběh a jen já o něm vím.

Černý moje svědomí mi nedá spát.

Černou barvu má mý auto už napořád.

Však krev na bílých šatech, jsem vidět nepřestal.

 

Forbes

Černý jezdec

Černej jezdec vlakovej,

ten nemá život růžovej,

srdce mu bouchá podle rytmu kol.

Má nervy jako špagáty,

jako telegrafní dráty,

je stíhanej hůř, než v šatníku mol.

 

Má věčně prachbídný spaní,

v hlavě mu straší hvízdání

vlaků couravých i všech expresů

a ve snech jako černej mor

se za ním plíží revizor,

průvodčí a s ním osožáků sbor.

 

Na WC projel Šumavou

na umejvárně Moravou

a Tatry viděl z vlaků nákladních.

Zná nazpaměť už jízdní řád,

ví jak v nabitý chodbě spát,

večeřet i ráno posnídat.

 

Život z něj herce udělal,

vagón je scéna kde zahrál

postavy smutný, zoufalý i zlý.

Divák mu nikdy netleskal,

když dobře zahrál, tak jel dál,

když špatně tak hned po svejch cestoval.

 

Kdo myslí, že je dobrodruh,

toulavej, nepokojnej duch,

kdo rád by poznal, co je to mít strach.

Ať lístky nechá v pokladně

a tváříc se nenápadně,

si vyrazí expresem na potlach.

 

Však starej hoboe na dráze

má čím dál větší nesnáze,

průvodčí jeho tvář začíná znát.

Když nechce vlakům sbohem dát,

jednu věc musí udělat

režijním jezdcem rychle se pak stát.

 

Forbes

Dolfiho zpověď

    A                               E               D

1. Má lásko, proč mračíš se jak baba zlá.

                                             E                 D

Vždyť víš, kdo slabší den dnes má, no přeci já.

                 E              A   D                        E  

A víš, když Windy zavolá, že jenom farář odolá,

já farář nejsem a tak

 

      A          E          D                  A  

R: Teď tady koukám nad prázdnou sklenkou

                   E                    D                 A 

     a barman tvář má jak psí čumák staženou.

                   E          D                  A

     Teď tady koukám nad prázdnou sklenkou

                A              E                    D

     a hlavu jasnou dřív mám zas dřevěnou.

 

2. Víš, je to strašně těžká věc s tím odchodem,

mě totiž dveře nepustí z hospody ven.

Jak se k nim jednou přiblížím, tak hroznou ránu utržím

a letím mezi stoly

 

R: A pak zas koukám nad prázdnou sklenkou…

 

Já vážně nechci nikdy pít, jen trošíčku,

však hřích je nechat na stole svou skleničku

a víš, že já hřích nedělám, to radši zůstanu tu sám

a všechny hříchy zničím

 

R: a pak zas koukám nad prázdnou sklenkou…

 

Johny Cash/Harry

Ďáblova hra

(The Devil To Pay)

Hmi      D                  Hmi

George Frank, děsnej bídák,

           E                                  A

měl na mušce jen ty ženský větrný,

         F#mi                               Hmi 

já mu říkal, ty s ďáblem potýkáš se,

     E                                     A

ale von si z toho nic moc nedělal.

        D            A            D              A

No a tak to šlo dál, frajer pral se furt dál,

         D                 G             A

jenže všechno taky věčně netrvá.

           D                F#mi        Hmi G

Jednou takhle při blafu napad‘ Jamese

        D          A           Hmi

a tak dnes si zuby počítá.

 

                      A           

Ref.:    George kleje jak vrah, jenže kolem samej prach,

                         D                               

teď má dost a je sám,

                            E                              

když nad jeho hlavou špinavou

                  F#                                  A

tak volnej sup si krouží v oblacích.

 

George jede na Západ, ňákou holku oklamat,

ale smůla ho tam tajně provází.

Když ujížděl před bandou kaňonem,

jeho vůz na balvan narazil.

Ďáble, hej! Co tam stojíš?

Proč vrháš na mě osud smrtelnej?

Já se nevzdám, kolt tasím, poraním tě

a pak žízni si tu třeba místo mě.

 

Ref.:…

 

Forbes

Good bye

D

Dnes večer ti good bye dám,

Emi

možná ještě zamávám,

A                      G                                     D

vezmu to oknem od saloonu, vždyť to dobře znám.

Nedělám to poprvý,

Emi

mám to takhle tutový,

A                                 G                           D            

vždyť jsem pořád jenom vandrák a každej to ví.

 

Ref      : Kámoši už čekají

slyším, jak mě volají

jejich ochraptělý hlasy jako zvony zní.

Kdybych jenom sketa byl,

tak bych boty zahodil,

boty, který voní dálkou, o který jsem snil.

 

Tvůj táta mě nemá rád

zdraví mě pěstí akorát,

když si teda na čas zmizím, bude klidněj spát.

Vrátím se tak napřesrok,

až budu mít lepší krok,

opravenej prachem silnic a kouřem z hospod.

 

Ref:…

 

Vždyť bych tu jen zlenivěl,

Ztloustnul, ba i zapomněl,

Jak páchnou všechny dobytčáky, ve kterejch jsem jel.

Dnes večer ti good bye dám,

možná ještě zamávám,

vezmu to oknem od saloonu, vždyť to dobře znám.

 

Ref:….

 

Traditional/Zoufalci

Harry

(Hot corn, cold porn)

D(A(D))

[:Byl tady s námi a už není:] 3x

A                                          D

v devítce se každej změní – Harry.

 

[:Měl hodně žen, vždy správně váží:]

úsměv ve své mužné tváři – Harry.

 

[:Ztratí se vždycky znenadání:]

vlak si změní k nepoznání – Harry.

 

[:Vždycky však správnou cestu najde:]

do nejbližší knajpy zajde – Harry.

 

[:Ven vyjde s novou energií:]

patří k těm, co hned zpijí – Harry.

 

[:Na třech strunách svých zázračných houslí:]

stále divné melodie kouzlí – Harry.

 

[:Se svým pístem král silnic je zván:]

jedné a půl koňské síly zdatný pán – je Harry.

 

[:Pevnou rukou svou kapelu řídí:]

po nových textech se stále pídí – Harry.

 

[:V kupé vlaku hraje Flint Hill Special:]

tu se ozve hlas… - Harry.

 

Chiclets

Hledám místo tichý

ADAD

    A                 D                   A                   D

Já ve svým fáru projel jsem už hezkej kousek země.

     A                D                 A                  D

Něco mě táhne dál, ta touha, ta je pořád ve mě.

A               D                  A                     D

Všude bylo plno lidí, chtěl jsem bejt chvíli sám,

     A                  D                A                   D

tak mířil jsem na místo, který tak moc dobře znám.

     A            D                    A                   D

To místo leží pěkně stranou, dál od města, dál,

     A                   G#             G          F#     A

tak proto jsem se na tu cestu se svým fárem dal.

 

Když přijel jsem tam, myslel jsem, že vidiny snad mám.

Všude hlava na hlavě a všude samej stan.

Tak chvíli jsem se na to koukal, pak řek‘ jsem si: No nic!

Sbohem hezkej plácku, sem už nevrátím se víc.

Všichni byli spokojený, mě se chtělo řvát,

když jsem tam kolem napočítal asi dvacet chat.

 

                 D

Ref.:    Tak smutně jsem se rozloučil a fáro obrátil,

                         A

na ten plácek prokletej už jsem se víckrát nevrátil.

                    D

Teď jedu krajem, v hlavě jednu myšlenku jen mám,

             E

dostat se na jiný místo, co tak dobře znám.

 

Když přijel jsem tam, myslel jsem si, že vidiny snad mám

Všude hlava na hlavě a všude samej stan.

Tak chvíli jsem se na to koukal, pak řek‘ jsem si: Musíš dál.

Hledat zase jinej plac, co jsi tak dobře znal.

Sám jsem na to zvědav, jestli štěstí budu mít

a najdu místo odlehlý, kde najdu taky klid.

CODA:

Tak chvíli jsem se na to koukal, pak řek‘ jsem si: Musíš dál.

Hledat zase jinej plac, co jsi tak dobře znal.

[:Sám jsem na to zvědav, jestli štěstí budu mít

a najdu místo odlehlý, kde najdu taky klid.:] x

 

Forbes

Hráč

Když jsi byl malej kluk, rád jsi se díval

na bílý mraky, jak nebem jdou.

Pískal jsi druhej hlas větru, co hnal tě pryč

a pak ses potkal s kytarou.

 

Našels ji na půdě, starou a odřenou.

Byla prej táty, než mámě plách,

otřel jsi z ní prach a natáh‘ struny.

Pochopils tátu, proč zmizel v tmách.

 

Ref.:    Měl jsi svůj sál a v něm jsi jenom mrakům hrával

            tma byla měkkou oponou.

            V sedačkách z trávy poslouchaly všechny tvý sny

            a ticho bylo odměnou.

 

Začal ses toulat, však zpátky ses vracel,

slzy tvý mámy hnaly tě zpět.

I teď se vracíš, ne kvůli slzám,

její kříž čistíš už pěkných pár let.

 

Měl jsi svou partu a v ní svý štěstí.

Všemu jsi věřil, všechno měls rád.

Chodil jsi s větrem, klukům jsi zpíval,

než tě oklamal kamarád.

 

Ref.:    Zjistils, že není všechno zas tak krásně rovný,

            jako dech větru, co tě pryč hnal.

            Že i ten vítr se někdy o kopec zlomí,

            ale i přesto ses pořád smál.

 

Měl jsi svý mládí a krásný chvíle

chodily jedna za druhou.

Jako ty chvíle, tak šly i roky,

jen ty sis všimnul, jak rychle jdou.

 

Až jednou někdo řek‘: Přestaň tu řvát!

Otočil ses a zůstal stát.

Z celý tvý party zbyl jsi tu sám.

Jen ty a vítr a zasklenej rám.

 

Ref.:    V tom rámu viděl jsi jen vrásky a vlasy šedý,

            třaslavý ruce a vyhaslej zrak.

            Marně ses otočil, nikdo tam není.

            Ta tvář je tvoje, už je to tak.

 

Tak jsi se vrátil, šels proti větru

k tomu jednomu kříži, co léta znáš.

U něj teď hraješ, někdy i zpíváš

a mraky s tebou drží tu stráž.

 

Ref.:    Zas máš svůj sál a v něm jenom mrakům zpíváš.

            Tma je zas měkkou oponou.

            V sedačkách z trávy poslouchají všechny tvý sny

            a ticho je ti odměnou.

 

Kris Kristoferson/Forbes

Hráč II

(Help me make it trough the night)

C

Černá stuha v rukou tvých

                        F

bere šanci poslední.

Dmi                     G

Na rtech mi tuhne smích,

                         C  F  C

lásce hrana vyzvání.

 

Byl jsem vždycky špatnej hráč,

v banku jsem měl jen tvůj pláč.

Tu partii, co jsem hrál,

celou jsem jen blufoval.

 

          C                           F

Ref.:    Dlouhou dobu přemítám,

                                           C

            co s tím listem uhrát mám.

                                         D

            Osud mi jen sedmu dal

                                   G      Dmi G

            a on je srdcovej král.

 

Tak svý karty pokládám,

s nima skládám lásku tvou.

Byl jsi vždycky špatnej hráč

zní mi v uších ozvěnou.

 

Forbes

Hvězdy z Kalifornie

A                      F#mi             D                A

Dneska už jsem příliš stár, ve vlasech bílou mám.

C#mi                                       D        E

Vždyť nemůžu bejt přece pořád mlád.

A              F#mi    D                    A 

Laso a pár věcí, co teď je s sebou mám,

          F#mi           E            A

ty znaj svý, ty znaj svý, znaji svý.

 

Můj klobouk je už z módy a sedlo vodřený.

I kůň můj tryskem dávno neběhá.

Tak jedu klidně cestou svou a už se nevracím,

jen vzpomínám, vzpomínám, vzpomínám.

 

          E                                        D

Ref.:    Někdy však na ňákým místě na čas zastavím

               E                                    D           E    E7

            a pár mladejch hřebců rád a zadarmo zkrotím.

 

Je to už moc dávno, co v městech východních

mě každej malej kluk z rodea znal.

Kalifornská hvězda mi tenkrát říkali

a teď jsem stár, teď jsem stár, už jsem stár.

 

Tak se vracím bez peněz, jen starší o pár let

a kůň můj náhle běží jako dřív.

Vždyť kalifornský hvězdy mu na cestu svítěji

a já jsem rád, strašně rád, hrozně rád.

 

Junior Parker/Averell

Já jedu dál

(Mystery train)

E          A                              E 

Já na koleje před chvílí z vlaku spad.

E             A                               E 

Prsty jsou zkřehlý, mé síly strávil hlad.

               H7              A           E

Další vlak duní, zas musím riskovat.

 

Já jedu dál, že ne se nestává.

Já jedu dál a nikdo mi nemává.

Tam doma má láska se právě teď vdává.

 

Já jedu dál, osud mi špatný karty dal.

Já jedu dál pryč od tý, co jsem miloval.

Čert vzal její lásku, tak jedu pořád dál.

 

Já jedu dál, že ne se nestává.

Já jedu dál a nikdo mi nemává.

Tam doma má láska se právě teď vdává.

 

Averell

Jsem sám

E

Jsem sám a hvězdy jen svítí mi do tváře

      H7                       E

tvůj dům, ten už dávno spí.

Jen stín a kmeny stromů

   H7                  E  E7

o mé přítomnosti ví.

A                           E    E7

To tvé tiché „dobrou noc“

A                     E    H7    

vítr z paměti mi svál.

           E

Teď už spíš a vůbec nevíš,

     H7                E

že já stojím tady dál.

 

F

Je noc, snad bych měl už jít

někam, tak jako jiní spát.

Dávno šla jsi už domů

a já zůstal jsem tu stát.

Teď už spíš a vůbec nevíš,

[:že já stojím tady dál.:]

 

Forbes

Jim Strong

Jeden přítel, co ho znal,

rychle koně osedlal.

Z města vzdálenýho přes dvě stě mil,

spěchal, aby si s ním promluvil,

na nohy ho postavil.

Zkrátka pomoh' tak, jak může jenom dobrej kamarád.

 

Ten chlap hnal se hůř než ďas,

jenom aby přijel včas.

Když pak před saloonem ke sloupu chtěl koně přivázat,

zůstal jako kámen skály stát,

pak si vzdychnul akorát:

Já to tušil, já to věděl, Jimmi už je hotovej.

 

A zíral jak přikován,

že z kostela kráčí pár.

Jimmi v černém, vedle v bílých šatech anděl snad.

Hlavu trochu naklonil,

snad démant se zatřpytil

v jeho klidných očích, který teď moc smutný jsou.

 

Kdo dřív Jimmi Stronga znal,

ten by na smrt přísahal,

že je to jeden z těch chlapců jak mají bejt, tvrdej jak kmen,

pěsti rychlý jako blesk,

v pase úzkej, neznal lest,

každýmu do očí klidně svoji pravdu přímo řek.

 

Každej v městě přísahal,

že jen jeho se tu bál

zloděj koní se svou bandou, když krajem projížděl.

A on jen ve dveřích stál,

slunce nad ním lesk asi hrál

s velkou bílou hvězdou na vestě a Jim se usmíval.

 

Pak však náhle přišel zlom,

tak náhle, jak padne strom.

Jim se změnil a z jeho známejch ho nepoznával.

S přáteli odmítal pít,

s kartama nechtěl nic mít,

v očích státe divnej neklid a na rtech nervózní smích.

 

Celej večer v baru pil,

jenom aby utopil

divnou bolest ve svejch prsou.

A snad taky zapomněl na kámoše,

kterej snad ani neví, kam to spad,

když říká, že se s krásnou ženou oženil.

 

A ráno pak druhej den,

když Jimmy šel z domu ven

s tváří spokojenou tak, jak nikdy dřív, stanul jak sloup.

A četl jen s obtíží:

Tvůj kámoš pryč odjíždí.

Nechává ti tu pozdrav a dluh v baru za whisky.

 

Averell

Kamarád Ben

     E

Od jistý doby ohlížívám se každým dnem

                                              H7

za červeným cisternovým kamionem,

A                                                               E  

kterej vozí benzín k pumpám hned tam, hned sem.

                                H7          E

Za volantem sedí totiž kamarád Ben.

 

Říkává: Sedím na mině časovaný,

protože mám furt cigáro zapálený.

Nedávno zdál se mi takovej divnej sen,

jak jsem jel do nebe, říká kamarád Ben.

 

Vyprávěl příběh, kterej v noci se mu prej zdál:

Jeho auťák, jenže bílej, před barákem stál

a silnice vedla rovnou do oblaků,

nebylo nic slyšet, než zvuk číchsi kroků.

 

Kroky, který Ben v tom bílým snu uslyšel,

byly jeho, ač nevěděl, že k autu šel.

Sotva sednul za volant, motor naskočil

a auťák sám do oblaků si to zamířil.

 

Ještě štěstí, že ten příběh byl pouhej sen.

Probudíš se, vše je dobrý, je bílej den,

dodal Ben, zabouchnul dveře a šlápnul na plyn

a jel tam, kam ukazoval mu polední stín.

 

Před rozcestím na přejezdu Ben smůlu měl.

Motor chcípnul, než naskočil, vlak už přijel.

Tak místo dvou možných směrů spatřil jeden jen,

silnici do oblaků, o níž měl v noci sen.

 

Forbes

Kešovka

Dřív, než slunce dává kraji dobrej den,

než první lokálka pískne do oken.

Lidem, co za nima spí a vůbec neznají

jak voní šaty senem, když mizíš potají.

Rychle musíš na cestu se dát.

Prej nesmíš spát po stodolách, nesmíš spát.

S tmou musíš jít dál.

 

A teplo ze spacáku ti hned ukradne chlad.

Pak dvojnásob tě zahřeje lok rumu, co dá ti kamarád.

A místo teplý snídaně, o který sen se ti zdá,

jen pár pohledů ze stráně a pak zas rychle dál.

V mlze mizí stíny toulavý.

Jen lesy ví, hledání že je zlý.

Cesty jsou ztracený v tmách.

 

Známý se tě ptají, co prej z toho máš,

že v pátek pryč zmizíš a jenom se touláš.

A jiní stavěj chaty, mají auta, prachy, byt.

Neví, že máš dva světy a jen v jednom chtěl bys žít.

V tom, kde kámoš je vážně kamarád,

co dá ti rád půl žvance jen, že jseš tu s ním.

 

Je těžký něco říkat lidem, co pořád hrabat chtěj

a i když už mají všecko, tak stejně záviděj.

Tak aspoň pomlouvají, udávají, lžou.

Už víš, proč jsem jak v ráji,

když toulám se tmou.

Dál, běž dál…

 

Autry Inman/Averell

Město v pohraničí

(I Don't Believe You've Met My Baby)

C                            G

Písně koltů městem zní,

     F                G  

vítr vzal si jejich dým,

                                        C 

by odkryl cíl dalším kulkám zlým.

 

To však je život v pohraničí

vzdálený mnohým snům,

tam kříží se cesty padouchům.

 

Tam smrt si nikdy nevybírá

a špatní spíš přežijou.

Vždy, když tam s dobrem bojujou.

 

Nechoď tam raděj, když jsi tulák

a jdi dál cestou svou.

Tam často smrt na tuláky zvou.

 

Cizinci zvaní taky nejsou.

Ti často končí v rakvích,

či střelba zkřiví jejich smích.

 

Pracháče v kartách obehrajou

a když štěstí přeje jim,

zaplatí pak životem svým.

 

Ten, kdo podcení nebezpečí

a jemu snad se postaví,

tak sám šerif ho popraví.

 

Billy Smith/Forbes

Modrá cesta

(Blue train)

E

Každej rok, když přijde doba, že už ptáci táhnou zpět.

H7                                   A                        E

Jak bych byl jeden z nich, tak mě obzor láká hned.

A můj kluk už se taky ptá, kdy vyrazíme vpřed.

H7                                            A                  E

Vždyť modrá cesta k horám nás táhne jak magnet.

 

                                                 H7

Ref.:    Znát modrou cestu, utíkat městu,

                               E           H7    E  

            znát modrou cestu, jít po ní dál.

 

Můj kluk je celej po mě, ta cesta ho láká moc.

Když cejtí vůni ohně, nevadí mu, že je noc.

A že v trávě je jinovatka a nohy přepad mráz?

Houknem na sebe svý blues a hned je dobře zas.

 

Rej.:…

 

Tak táhneme to spolu už dobrejch deset let

a potáhnem to pořád, na to klidně vemte jed.

Vždyť když jsem ještě malej byl, můj táta se mnou stál

a se svým klukem mrňavým těm ptákům rád mával.

 

Ref.:…

 

Chiclets

Naděje

D                 G                 D                 Hmi    

Skončil zase další den mý pouti po kolejích.

                                           E                     A

Vlak mě veze nevím kam, dál vod mejch kamarádů.

D             G                  D                   Hmi    

Samota je strašná, však žízeň ještě horší

                                           A                  D  

a mě nezbývá nic jinýho, než všechno proklínat.

 

                    D                   G                  D

Ref.:    A tak doufám, že se jednou zpátky vrátím.

                              G              A

Uvidím zas tváře přátel svých.

             D               G                 D             G

Svojí lásku pak už nikdy víckrát neopustím.

             D                      G             D          A     D  

Teď však sedím ve vagónu, vlak mě veze dál

 

Oči už se únavou samy zavírají.

Spát na tvrdý lavici, to není žádnej med.

Klidný spánek je však pouze můj ubohej sen.

Jak rád bych se zas dostal z toho prokletýho vlaku ven.

 

Ref.:…

 

Příroda venku otvírá měkkou náruč svou.

Radši bych jel tímhle vlakem zpátky, nežli tam.

Lesy tůně neustále ven mě k sobě zvou

a já nemohu, protože okovy na rukou mám.

 

Ref.:…

 

CODA: Teď však sedím ve vagónu, vlak mě veze dál.

 

Johny Cash/Harry

Ned Kelly

(Ned Kelly)

Rec.:    Poslouchejte, vy všichni, kdo máte rádi příběhy dobrejch lidí. Jeho jméno zpívaly hřívy všech australských hřebců. Ned Kelly – tak se jmenoval.

      C                G             C

Ned Kelly už stříbrný vlasy má,

       F                C                 G

Ale v srdci jednu velkou touhu nosí.

F                     C           F

Holky, ty pořád odmítá a říká:

      D7                             G

„Mě hřejou jen ty čtyři kopyta.“

 

Ned Kelly má všude hodně přátel,

ale největší kámoš je jeho kůň.

Má velký oči toulavý a černý

a rychlej je jak vítr v pastvinách.

 

                  F              C

Ref.:    Ned Kelly jezdí sám.

                   G              C

            Ned Kelly, to je chlap.

                   F               C

            Ned Kelly nemá strach,

                            G          C

i když podkovy víří prach.

 

Když Ned Kelly byl velký tak tři stopy,

bál se koní jak v pohádce draka,

ale když pak jezdil s tátou, honil lotry,

kůň mu nejednou život zachránil.

 

A tak i když Ned Kelly není svatej,

tak přece jednu hezkou vlastnost má.

Než by zabil koně,

to by radši sám krk do oprátky dal.

 

Ref.:…

 

Antonín Linhart/Nick Wharton

Nickův sen

(Poraněný koleno)

Emi                       D

Věčně plné kiosky, ty naše země zná

Emi                               D

a mocně zblitá země, co Texas tance zná.

Emi                               D

Písně mužů šťastných a z velké žízně strach,

         C                      H7             Emi 

místa kde se zhvízdáš tak jako valach.

 

Pivo teče proudem a rum jen po prckách,

Pak svěříš se i kartě, když prachy v kapse máš.

I příroda se najde a to je kdekdo rád a flaxů tady nemusíš se bát.

 

           Emi                    C                  G

Ref.:    Až z lesů a bažin zazní mocnej hlas,

                     C              G                   Emi    

            zazní hlas, zazní hlas: Chceme pít!

                                   C                       G

            Notorici táhnou ze svejch doupat zas,

                       C               G           Emi

            táhnou zas, táhnou zas žížniví.

 

Začouzená hospoda je místo prokletý,

zase jsem se zlupal, jak tenkrát před léty.

Pošlapanej ležím, jak hadr u dveří

vedle šavle, která mě střeží.

 

Poraněný koleno a hubu vodřenou,

do zad strašný rány a už mě pryč vezou.

Ráno časně vstávám, nenechaj mě spát,

za nocleh jim musím stovku dát.

 

Ref:…

 

Bledé tváře naše vždy otvírají sen,

sen o krásné metle, však potom letíš ven.

Letíš hlavou napřed, jak chráněnej pták,

pak už můžeš jenom sprostě lát.

 

Tři sta notoriků, tak jako jeden muž

u kiosku hučí, jak když hoří buš.

Pro půllitr piva svůj život půjdem dát

a ve frontě celej den pak stát.

 

Ref.:…

 

Forbes

Odehnal jsem strach

Odehnal jsem strach,

po půllitru ruku vztáh'

a dnes v ní nechci nic jinýho mít.

Budu totiž po svým žít,

sprostě mluvit, hodně pít.

 

V hlavě si dneska rumem zatopím.

Myšlenky teď musej pryč,

snad pomůže tenhle bič,

teď budu děsně krutej domácí.

Kvartýr mají špinavej,

štěnicemi prolezlej,

desinfekcí celej kutloch napustím

 

            Sestoupím po mnoha schodech až do přízemí.

            Na úplný dno svýho svědomí.

 

Tam v tý hloubce snad

nikdo nebude mě štvát.

Dveře přirazím každýmu před nosem.

Starý lásky rezavý

a zlý lidi, kdopak ví,

kolik jich za ten večer vyhodím.

 

Spláchnul jsem už prach,

utek' pryč i strach,

jsem čistější, než po bouřkách vzduch.

Měsíc můžu klidně spát,

aniž bych se musel bát

sbírat prach na cestách životem.

 

Forbes

Oheň spálí

E                       C#mi

Oheň spálí, oheň spálí

             A                 E

všechny tvý myšlenky zlý.

         F#mi          C#mi

Oheň spálí, to co trápí

         F#mi  A       E

promění na pouhej dým.

 

Tma se vkrádá, blíž se vkrádá,

spánek není přítel tvůj.

Tma se vkrádá, větve stromů

podobaj se zlodějům.

 

Jen se dívej, zblízka dívej,

plamenům se obdivuj.

Jejich sílu, jejich záři

v sobě měj a udržuj.

 

Jako láska srdce spálí,

spálí oheň lásku tvou.

Všechny strasti zmizí v dáli,

s modrým dýmem odejdou.

 

Oheň spálí, oheň spálí

všechny tvý myšlenky zlý.

Oheň spálí, to co trápí

promění na pouhej dým.

 

Camp/Gibson/Forbes

Pozemková horečka

(Well, well, well)

Dál, dál, dál ženou se lidí mraky.

Dál dál, dál každej chce jít.

Dál, dál, dál, až do Kentucky

a půdy kus pro sebe mít.

Kus půdy mít, na ní svůj dům,

tohle je den, co se rovná snům,

kterej jsi snil, než jsi sem jel

a kousek štěstí pro sebe chtěl.

 

Dál, dál, dál jen prach se zvedá.

Dál, dál, dál dusot zní tmou.

Dál, dál, dál cesta se hledá,

co vede ke štěstí pod svojí střechou.

Když slyšíš písně znít, než večer jdeš spát,

tak si chceš nechat o domově zdát.

Možná, že zítra bude tvůj den

a ty si řekneš, že splnil se sen.

 

Dál, dál, dál skřípějí kola.

Dál, dál, dál páchne tu pot.

Dál, dál, dál cosi tě volá,

ubírá tíhu z tvejch starejch bot.

Vždyť štěstí někdy i tuláka potká

a ten kus půdy možná ti dá.

Jak by to bylo krásný slyšet svý jméno znít

v hrstce těch, co zas můžou klidně žít.

 

Dál, dál, dál, slosování končí.

Dál, dál, dál, můžeš jet klidně dál.

Dál, dál, dál, sen o malým ranči

ti snad ďábel sám našeptal.

Dál, dál, dál se do ucha ti směje.

Dál, dál, dál, že musíš jít.

Dál, dál, dál whisky tě místo kamen hřeje

A tobě nezbývá nic jinýho, než pít.

Dál pít.

 

Forbes

Probuzení

Ráno je stejný jak stovky jinejch.

Není tak studený, to se mi zdá.

A spousta lidí co kolem chodí,

ty divný pohledy snad každej zná.

 

V městě můj táta teď kráčí k řece

a má svý starosti, já o nich vím.

A máma se sestrou vracej se z práce

a budou brečet, že pryč odjíždím.

 

Ref.:    Sbohem mý město se svojí věží.

            Ahoj svým kámošům řeknu jen stěží.

            V krku mě tlačí a oči pálí,

            snad kouř z těch vlaků mi zakryje tvář.

 

Stojím na peronu, můj vlak se blíží.

Za chvíli budu zas o kousek dál.

Děti se smějou a vlak vyhlíží,

já nemám důvod, abych se dnes smál.

 

Špinavý koleje mou cestu vedou,

studený, rezavý, jak tenhle den.

Studený jak láska, co byla se mnou,

ale už není, to všechno byl sen.

 

Ten sen teď zmizel, jak mlha v tom ránu,

v kterým jsem šel pro svý probuzení.

Nasedám do vlaku a ještě doufám,

že na konci cesty je rozednění.

 

Zas slunce bude se mnou ráno vstávat,

hřát mě i město, v kterým budu žít.

Však ani slunce stíny nezažene –

ty na duši budu od dneška mít.

 

Wabi Ryvola/Bohouš & Pikolík

Proklatý večer

(Proklatá fordka)

Emi                          D         

Ten večer před sebou mám

              Ami               Emi A Emi A

na věčnej čas do konce žití.

Emi                          D

Přišli jsme v kiosek k nám,

            Ami                    E

paďouři leželi pod stolem zpití.

 

           G                        C                  G

Ref.:    Nesedej na písta, Harry, vypil jsi dost,

                                     C                     Emi A Emi A

opilost zklátí tě záhy nám pro radost.

 

Nehejkej Forbesi dál,

zaostři zrak na flašku pití.

Sežer si svých clubek pár

a vrávorej dál v kiosek jiný.

 

Sedni si Chicletsi dál,

kojot je zlej, ukáže zuby.

Z košile zbyde ti cár,

kalhoty svý nenajdeš nikdy.

 

Ref.:    Osedlej, Oscare oře, Chiclets je trop.

            V zatáčce neztratit nože, bude tvůj hrob.

 

Najednou Whartonův bas

zasáhl v smích všech zpitých lidí:

„Pojedem domů zas, ať nasedá,

kdo ještě vidí.“

 

Odcházím z kiosku ven,

je skoro den, hvězdy se třpytí.

V příkopě paďoši sní

svůj věčnej sen o flašce pití.

 

Forbes

Proklatá Růža

Vod uzdy mám plochý záda,

mý břicho zná kamaráda,

pátej den to táhne se mnou hlad.

Hlavu těžkou, jak sud vína.

krk jak díru do komína,

vysušenej o trošku víc snad.

A tak se dívám, kde bych si vody lok

a tiše zpívám a svobodnej mám krok.

Tak jako dřív.

 

Po těch kopcích šlapu tejden,

ale dolů tam to nejde,

moje Růža mi tam chce dát mat.

Krouží kolem mě jak sup,

co tuláka by moc rád slup,

to protože jsem jí před tejdnem fouk.

A tak se dívám, starej kemp najdu snad,

kam jezdíval jsem, když jsem byl ještě chlap.

A budu zas.

 

Svolám sem hned všechny pardy

ze starý osobní gardy

a pak uděláme velkej tlach.

Začnem život tvrdých mužů,

já zastřelím svoji Růžu,

na ženy ostatní padne strach.

Zas vlajka modrá pod nebem bude vlát

a my se budem po dlouhý době smát.

Tak jako dřív.

 

Ráno bejvá vždycky krutý,

zvonění budíku nutí

uvědomit si, že to byl sen.

Rozvrzanej hlas mý Růži

mi navlíká husí kůži

a na zádech studí chladnej pot.

Místo pažby revolveru

sevřu sklenku od likéru

a tajně si vrchovatou dám.

Povzbuzenej alkoholem,

smířím se s každým úkolem,

kterej mi dneska, má Růža dá.

 

Merle Haggard/Harry

Psaní

(Workin‘ man blues)

       D

Nad svým stolem sedím a tužku v ruce mám,

                                      D7                       

píšu ti krátký psaní – Tak holka, přijeď k nám.

            G7

Půjdem spolu ven a zapomenem, jak se točí svět.

D                               A  G#           G                  D 

Třeba i s mou kytarou, budem spolu mocně songy pět.

 

Texty notně bláznivý o dvou slokách jen.

K tomu žhavý slunce, to je velkej sen.

Přespat pod stromem a ráno stírat z vlasů hebkou rosu

anebo koukat na včely, jak prohánějí rozpustilou vosu.

 

Já tě v tomhle psaní žádám, přijeď prosím tě.

Pořád dálky miluju, tak sbal si věci hned.

Rychle přijeď sem, já tě budu z okna vyhlížet.

Nezapomeň doma nic i svoji dobrou náladu si vem.

 

Rec.: Ale, zlomila se mi tužka…

 

Nad mým stolem sedím a tužku v ruce mám,

píšu ti krátký psaní – Tak holka, přijeď k nám.

Půjdem spolu ven a zapomenem, jak se točí svět.

Třeba i s mou kytarou, budem spolu mocně songy pět.

 

Tex Ritter/Forbes

Rodný město

(The long tall shadow)

Tak tu stojíš, nápis říká město tvý,

však tvý oči, ty se diví, nevěří.

Vždyť to nemůže být město, co jsi znal,

tvýho mládí sídlo musí být dál.

 

Kde jsou všechny krásný stromy - jejich stín?

Padly jak lístky z kopretin

a tvý tichý stezky mechový,

ty jsou v tmavých rakvích silnic pohřbený.

 

A tak sám chodíš v studenejch ulicích.

V tvářích vidíš všechno, jen ne smích.

Prokletý tohle město musí znát,

kde stál dům tvýho táty – chceš se ptát.

 

Náhle našels krásný stromy, jejich stín

a dlouhá měkká stezka vede k nim.

Mezi stromy vidíš město z křížů stát,

s tátou tam tvý mládí teď bude spát.

 

Forbes

Sám

Každý dítě má rodnej dům,

tátu s mámou a prostřenej stůl.

Jenom já chodím sám, po světě se toulávám.

Domov svůj nikdy už nepoznám.

 

Každej pták hnízdo svý má,

v něm se skrejvá, když bolí rána zlá.

Závidím domov těm, co mají teplo v něm.

Každou noc vyčítám hvězdám všem.

 

Ref.:    A v duchu sním o stavení,

            kam mířila by cesta má.

            Ráno však nechám rychle snění,

            chudej jen jednu cestu zná.

 

Pořád vpřed, nikdy zpět nesmí jít.

Kam se vracet, proč vlastně žít?

Pro noci studený, pro rána ve vězení.

Co mu zbývá, než pořád pít?

 

Ref.:…

 

A stále vlíct s sebou svou touhu,

hledat svůj domov ztracenej.

Můj kabát zná už každou strouhu.

Ztratit tak ten krok toulavej.

 

Dobře vím, někde mám domov svůj,

tam si sednu za prostřenej stůl.

Dívka má mi jídlo dá, to je sen, co se mi zdá.

Jenom noc má tu moc mi domov dát.

 

Johnny Cash/Nick Wharton

San Quentin

C                        G                 C

San Quen, tenhle lapák každej zná.

                          F               C

Tam v každý cele okno mříže má.

      F                                               C

Můj bože, pomoz mi pláchnout tam k nám,

                       G                C 

vždyť tu prej do smrti zůstat mám.

 

 San Quen, cos dostala, nevrátíš,

že však nevinnej jsem já, to nevíš.

To, že Tommy Russell první vystřelil,

to mi potom už nikdo nevěřil.

 

San Quen, bůh mi pomoz z cely ven

a teď se mi zdá všechno jako sen.

Chci prchnout tam, kde slunce zapadá,

však šerif pad‘, můj konec nastává.

 

San Quen, znovu ve tvých spárech jsem.

Tohle už ale není jen zlý sen.

Zítra s mým životem kat zatočí,

teď mě jenom strach a tíseň zle mučí.

 

San Quen už tě jenom proklínám…

 

Forbes

Smutný dni

Dál mokrej sníh mý stopy skrejvá

kéž smazal by můj černej splín.

Jsem na tom jak před mnoha lety,

však o životě o trochu víc vím.

 

Zas bloudím krajem mého mládí,

vzpomínek plnou hlavu mám.

A kopce v dálce pořád svádí:

Pojď aspoň jednou ještě k nám.

 

Já dřív se toulal jenom ze zábavy

a mámě s tátou jsem se jenom smál,

že lepší je bejt dnes tu, zítra tady,

jen blázen by na jednom místě stál.

 

Když poprvé jsem z domu v noci zmizel,

bylo mi tak sotva patnáct let.

Pak vrátil jsem se a táta mlčky slzel,

to pro mámu se přestal točit svět.

 

Tak šel jsem pryč a svět byl černej

a oči vlhký pálily.

Však vítr setřel slzy z tváře

a dálky bolest ztlumily.

 

Už chtěl jsem navždy dojít domu,

začít konečně klidně žít.

V tom přišel dopis, v něm jen věta:

„Táta zemřel, pojď ho pohřbít.“

 

Zas bloudím krajem mého mládí,

vzpomínek plnou hlavu mám.

Však čas je kůň, co rychle pádí

a tak tu chodím sám a sám.

 

Kris Kristoferson/Forbes

Stallion

D Emi G D

D            Emi   G              D

Zdvíhá se mlha, slunce jde výš,

              Hmi              D

duhově září rosou ve větvích

                   G                   D 

i v tvojich dlaních lesk chvíli hřál,

                   Emi     G        D

jen na tvejch řasách drží se dál.

 

Starý nádraží a už nic víc.

Mlha vše skrývá. Víc nemáš nic.

V dlani zpocený jízdenky svý,

všechny jsou štíplý, už neplatí.

 

To starý nádraží je poslední.

Na týhle trati se dál nejezdí.

Všechny tvý plány štípnul ti čas.

Život byl vlakem a ujel ti zas.

 

D7              G                  D

Ten, kdo se vrací, nemůže dál,

         E7                    A 

naděj ztrácí, čas mu ji vzal.

                G                D   

Na slepou kolej život tě hnal

                Emi G               D      

a teď z tý mlhy jak by se ti smál

 

Zdvíhá se mlha, slunce jde výš,

duhově září rosou ve větvích

i v tvojich dlaních lesk chvíli hřál,

jen na tvejch řasách drží se dál.

 

 Ken Curtis (Festus)/Forbes

Stará mula

(You're Nothin' But A "It")

Můj kabát zůstal ve Frisku, když nebylo co jíst.

Boty jsem nechal u žida, já měl tenkrát chuť pít.

Klobouk jsem prodal v Boonville a poker jsem šel potom hrát

nechal jsem tam i kalhoty, ve spodkách šel jsem spát.

 

Ref.:    Já už vím, fakt je to tím,

            že štěstí mý mě vždy opustí.

            Jediný, co zůstane mi snad napořád,

            je tahle stará mula, s ní toulám se rád.

            S ní já toulám se rád.

 

Že vlasy mám už šedivý, mně vůbec nevadí.

Ta mula je starší než já, lidi mi nahradí.

Vždyť každá z holek, co jsem měl, mě nechala jít

a já zas v dešti na cestě se svojí mulou stál.

 

Ref.:…

 

Tak flákám se tu po světě, je mi děsně fajn.

Já vím, že to svý štěstí najdu a taky velkej claim.

Proto mi vůbec nevadí v mým břichu škrundání,

radši si s mulou povídám, to hlad mi zahání.

 

Ref.:…

 

Forbes

Svědomí

C                        Dmi                                C

Jenom větru v korunách teď svůj příběh vyprávím

                        Dmi                            G

a můj kůň je jedinej, s kým si ještě rozumím.

                            F                        C

Říkám, že je láska zlá a za tím budu stát.

                               Dmi F                         C

Měl jsem kdysi dívku rád, zemřel pro ni kamarád.

 

Kent byl kámoš, jak má bejt, tvrdej honák, jako já.

Že však chtěl mou dívku mít, k horám jeli jsme jen dva.

Tam pod korunama stromů Kent teď věčnej spánek spí

a já vracel jsem se domů ke svý dívce pro štěstí.

 

Když jsem sjížděl z kopců dolů, jako by byl všude mráz.

Pak, když přišel první z domů, oslovil mě Kentův hlas

a v tý temný ulici, jakoby jeho stín stál

a ten jeho drsnej hlas, jakoby se pořád ptal.

 

Proč jsi střelil bez vyzvání, proč jsi mířil do mejch zad?

Slizkej had se takhle brání, když ho dívka nechce znát.

Teď pod korunama stromů spánkem tvrdým budu spát,

ale ty potáhneš světem, hlas můj dál tě bude hnát.

 

A pak spatřil jsem tu dívku, pro kterou Kent v horách pad,

jak odchází do salonu s jiným mužem tancovat.

Divná věc se se mnou stala, v ohni svíjím se jak had

a z těch tmavých kopců v dáli slyším Kentův hlas se smát.

 

Do dneška jsem Státy bloudil, však teď našel jsem svůj cíl.

Jsem pod korunama stromů, kde Kent zemi polínil.

Poprvé zas od té doby moh' jsem chvíli klidně spát.

K ránu jeden výstřel štěkne a jen kůň tu bude stát.

 

Tam pod korunama stromů, kde můj kámoš musel spát.

Až slunce stín rozežene, budem s Kentem povídat

o tom jak je láska zlá, že je lepší jen se smát,

v klidu whisky popíjet a s dobrou partou stáda hnát.

 

Forbes

Výpočet smutnýho pěšáka

Houpá se kraj v rytmu tvejch kroků,

je pořád stejnej jak dřív.

Za zatáčkou křížek, jak před řádkou roků.

Je rezavej, jak čas na něj pliv.

 

Pod něj se svalíš, tak jako vždycky

a kopce v dálce tě zvou.

Jména maj stejný,

jen cesty jiný než dřív tě k nim zavedou.

 

Šťastnej se koukáš na rybník v dálce,

tam dojdeš zejtra, vždyť víš.

Dneska už padla na tvojí štrece,

u ohníčku přemýšlíš, o čem už dopředu víš.

 

Co lidí ti projde za večer hlavou,

to neprojde Václavákem.

Těch postav a hlasů, co třáslo ti rukou

a každej z nich byl vandrákem.

 

Znal jsi jich spoustu, nesnášeli pití

a kdo pil, to nebyl tramp

a teď je potkáš, věčně jsou zlití,

už nevědí, kde měli camp.

 

Origoš zástup amerických hochů,

výstroj se značkou U.S.

Vyjeli stokrát, pak změnili názor,

jinej mundůr nosí dnes.

 

Dál je pár těch, co všude byli,

o kom je řeč, toho znaj.

Zelený děti brouka Pytlíka,

potlachy jsou pro ně ráj.

 

Někteří kleli: Nenávidím ženský,

jenom chlap je kamarád!

Pak pro úsměv jedný, co prej stála za to,

kašle na to, co měl rád.

 

A zbývá pár lidí, rád bys je potkal,

jenže ti sedí už výš.

U nebeských ohňů si ohřejou kosti

a na tebe koukaj, když spíš.

 

A poslední parta ta, za kterou šlapeš

celej dnešní dlouhej den,

je stejná, jak všichni, o kterých jsi zpíval,

ale jezdí do dneška ven!

 

Forbes

Vyznání

Moc smutný je ráno a dlouhej je den,

já nemůžu vyrazit s rukama ven,

když celej den ležím a nesmím vstát

a v duchu slyším je u ohně hrát.

V horečkách jen mám jeden sen,

u ohně slyším svůj hlas se smát.

 

Říkaj nám vandráci v nadávkách svých,

pak pět let oplácí jeden náš hřích

a nevidí, neslyší přírody hlas

v létě ji poničí vesele zas.

Veřejný campy každej z nás zná

a celý léto se jim vyhýbá.

 

Já dřív míval letní čas docela rád.

Do lesů a k řekám chodil jsem spát.

Však z těch míst slyším jen tranďáků řev,

ta banda mastňácká mi pije krev.

Až přijde náš čas, vyčistíme les zas

od všech konzerv a mastňáků.

 

Poslední dobou mívám svůj sen,

že až zase vypadnu s rukama ven,

les bude jak kostel a jeho klid

nezboří rodinka, když bude výt.

Táboráku plápolej,

pak bude všem trampířům hej.

 

Prozatím sbíráme svinstvo v lese

a až ho seberem, pak těšte se!

Pak chytíme toho, kdo svinstvo dělá

a asi mu sedřeme kůži z těla.

Chybí nám na banjo blána,

bude na něj z mastňáka dána.

 

Forbes

Vzpomínky

E                                       A

Kdybych tolik roků žil, kolik hor jsem projezdil

      H                                          E

obrátil bych koně zpět po stopách svejch.

                                                    A

Jel bych pryč až za obzor, tam kde holý štíty hor

       H                                   E 

vyprávěj svůj příběh bílejm oblakům.

 

Ref.1:  V mnohých horách kůň můj stál,

            jen k jedněm se vracíval.

            K horám, kde měl táta starej dům.

 

Ref.2:  Oklahoma mě volá zpět:

            Vrať se sem do šťastných let,

            kdy jsi měl v mých horách domov svůj.

 

Mnoho dívek vídávám, jen na jednu vzpomínám.

Na tu, kterou jsem měl v rodnejch horách rád.

V jejím srdci je však chlad, jako v místě, kam stín pad‘,

když slunce se schová za vrcholek hor.

 

Tak se stádem jedu dál a tobě se vracívám

vždy, když u ohně sám večer usínám.

Pak tě znovu potkávám, jako kdysi, když jsem hnal

s partou stáda kolem Oklahomskejch hor.

 

Ref.2:…

 

Forbes

Vzpomínky II

Není všechno, jak má bejt, to už mockrát jsem si všim‘.

Dost věcí mi v hlavě leží jak starý fotky z kin.

Tváře starejch kamarádů, co jsem kdysi znal,

rád bych na ně zapomněl, ale vzpomínám dál.

Vrátit se tak do těch časů, moc bych si tak přál.

 

Jeden z nich mi často říká: „Blbost je ve vzpomínkách žít…“

Takhle mluví hodně často, sám sebe chce přesvědčit.

Když však přijde pátý pivo, začne zase vzpomínat,

jak to bylo krásný v Mexiku si s ďáblem hrát.

U kiosku songy křičet, i on vrátil by se rád.

 

Je to stejně všechno jiný, tenkrát jsme nic neznali.

Často měli prázdný břicho, o to víc jsme zpívali.

Kdysi bylo všechno jasný, pětku v kapse, jels ven spát.

Večer sis dal jedno pivo, smál ses, měls chuť hrát.

Teď si jich dáš klidně osm a máš chuť jen vzpomínat.

 

Za hlavu jsi házel věci, který dnes už nehodíš.

Ne, že by snad byly těžší, ale už to neumíš.

Překážky už nepřeskočíš, radši se jim vyhýbáš.

Děláš nesmyslný gesta, ať vidí, že na to máš.

Přitom víš, že je to hloupost a tak aspoň vzpomínáš.

 

Je to stejně všechno jiný, tenkrát jsme nic neznali.

Často měli prázdný břicho, o to víc jsme zpívali.

 

Johny Cash/Forbes

Zejtra už mě pustěj

(Delia’s Gone)

Zejtra už mě pustěj, mundůr odevzdám.

Pak se velký vrata zavřou a já zůstanu sám.

Já se ptám, jak dál žít, já se ptám.

 

Za vraždu jsem dostal jenom sedm let.

To zdálo se mi málo, teď nenávidím svět.

Já se ptám, jak dál žít, já se ptám.

 

Že jsem zabil chlapa, kterej dítě bil,

ta soud byl na mě hodnej a provaz odpustil.

Já se ptám, jak dál žít, já se ptám.

 

První vlas mi  zbělel, když jsi začla vyčítat,

že nikdo nechce ženskou, kterou měl vrah rád.

Já se ptám, jak dál žít, já se ptám.

 

Žal ó žal zbyl mi jenom dnes,

vždyť nepoznal mě ani po sedmi letech pes.

Já se ptám, jak dál žít, já se ptám.

 

Zejtra už mě pustěj, domů můžu jet.

Když nedali mi provaz, měl jsem si vzít jed.

Já se ptám, jak dál žít, já se ptám.

 

Chiclets

Zoufalá cesta

        A    E         A       E                    A       F#mi       

„Tvý ruce jsou už samej mozol,“ řek mi jednou Ben.

          A           E         A          E                  A        F#mi

„Pojď, prchnem odsud, vždyť tu dřeme pět let den co den.“

    E                         A               H                  E

Já dal jsem mu hned za pravdu a sešlo se nás pět

   A      E       A     D      A    E          A      F#mi A F#mi

a na tu cestu zoufalou vydali jsme se hned.

 

Tak štvali jsme se pouští, slunce do nás pražilo

a nikde kolem nic, co by nám hrdlo svlažilo.

Dva z nás už to žhavý slunce nikdy nespatří.

Teď na tý cestě zoufalý zůstali jsme jen tři.

 

Třetí kříž pak zůstal kdesi vzadu za náma

a já už s Benem taky sotva pletem nohama.

Slunce praží, vzduch se vlní, vody ani lok

a tahle cesta zoufalá snad trvá celej rok.

 

Když Bena jsem pak pochoval, to přišla doba zlá.

V týhle pustině se hrozně těžko umírá.

Tak sbírám v sobě zbytky sil, vleču se cestou svou.

Můj konec však už nadchází, sup krouží nade mnou.

 

Kenny Jones/Nick Wharton

Zpívej si se mnou písničku toulavou

(Sing A Travelin' Song)

C                         E                

Hej, dívko krásná, kam zas utíkáš?

F                         C

Proč se mě stále, proč vyhýbáš?

                                   E                              D                G

Když řeknou něžné rty, že chceš jít se mnou dál, se mnou dál.

C                                 E

Cestou, kterou jsem se dříve toulal,

F                           C

my půjdem pryč za svým osudem.

                          G                  C

Zpívej si se mnou písničku toulavou.

 

Půjdem spolu tam, kam táhnou mraky

a tam., kde stříbrný vítr voní.

Po trávě, po které já dříve chodil sám, chodil sám.

Pak ale přijde den, kdy zase budu sám,

docela sám jen s tornou děravou.

Zpívej si se mnou písničku toulavou.

 

Hej, dívko krásná, proč už žloutne zem

a ty nevíš, že se blíží den,

kdy musím odejet dál pod modrým nebem snít krásnej sen.

Jsem zase samotář, který s větrem šel.

Jsem zase tulák, který jen hlad měl.

Zpívat si budu písničku toulavou.

 

Harry

Životní cesta

C                  F           C

V pátým roce jsem se zrodil,

                            G

matka při tom umřela.

             C      F       C

Pak mě našel starej tulák

         G                 C   

a s sebou na cesty vzal.

 

                 F                 C 

Ref.:    Pětiletej s dekou lehkou

                                               G

            s ním jsem Státy prochodil.

                      C            F       C   

            Kapsy prázdný, všude pusto,

                                   G        C

            za mámu jsem se modlil.

 

Dál šly roky, rost' jsem rychle,

táta vzadu zůstával.

A jak on mě vždycky učil,

toulání jsem miloval.

 

D

Jenom jednou jsem se stavěl,

když mi táta cestou pad.

Holou rukou jsem pak musel

pro něj jámu vyhrabat.

 

Ref.:    Teď se světem toulávám sám,

            jedna věc mě trápí dál:

            Kdo si se mnou tu práci dá,

            kdo mi jámu vykopá?